Železničnímu modelářství se věnuji prakticky celý život.
Mé první kolejiště bylo poplatné své době a možnostem, které v té době byly k dispozici. Zvolil jsem si tehdy velikost TT, která v té době byla na našem trhu zastoupena pouze a jen firmou Berliner TT Zeuke a díky tomu, že mám ještě z té doby kolejivo a lokomotivní park, zůstal jsem u ni i v dalších letech.
Další kolejiště jsem pojal jako monumentální projekt. Mělo tvar L o vnějších rozměrech asi 5 x 3 m. Jenom nádraží mělo 11 kolejí. Provoz jsem plánoval plně automatizován. Kolejiště skončilo jako nedodělané torzo. Vlaky sice jakž takž jezdily, ale na krajinu a automatiku už nedošlo. Celé skončilo uloženo v krabicích.
Po letech jsem si vybudoval v podkrovním bytě, úplně pod střechou ještě podkrovní pracovnu. A to byl prostor pro nové kolejiště. Poučen historií, že megalomanské projekty se dost těžko uskutečňují v amatérských podmínkách, zvolil jsem střízlivější projekt. Rozměr kolejiště jen 2,2 x 1,2 m, ovládání analogové a pouze jen ruční. Vybalil jsem uložené krabice, přebral, co přežilo léta a pustil se do stavby.
A nakonec i toto kolejiště zůstane nedoděláno, viz. Epitaf.
Tak stavím další kolejiště. Poučen historií a slepými uličkami, které nikam nevedou, jsem nyní zvolil rozměr kolejiště 2,5 x 1,3 m. Kolejište je opět ve velikosti TT a mělo by znázorňovat jednokolejnou trať, která prochází vesničkou Kamenice, s odbočkou někam do kopců do malého nádraží Skalka.
Tyto stránky by neměly být návodem jak stavět kolejiště, takových odborných stránek je na netu celá řada, ale spíš jen taková průběžná reportáž z jeho stavby, případně poznatky, jak jsem řešil některé detaily.
Fotoalbum
